Podporujeme
Modré dny - Boj proti rasismu (05.03.2010)
Ondřej Ládek alias XINDL X – „Hned tak s něčím se neidentifikuji…“
Xindl X byl jednou z hlavních hvězd Megakoncertu proti rasismu, který se konal v rámci festivalu Modré dny zabývajícím se právě tématikou rasismu a xenofobie. Šlo již o 7.ročník tohoto festivalu, který se konal v termínu 12.11 – 11.12.2009 ve Žďáru nad Sázavou.Jedním z partnerů festivalu je i společnost Identifikační systémy s. r. o.
Ve svých písních nastavuje zrcadlo současné konzumní společnosti, o sobě ale tvrdí, že se od obyčejných konzumentů příliš neodlišuje. Prohlašuje, že je introvert, na koncertech ale srší neskutečnou energií. Takový je písničkář Ondřej Ládek, veřejnosti známý spíše pod pseudonymem Xinld X.
Znám Vás z Česko hledá písničku a mým oblíbencem je postava Ozzáka ze sitcomu Comeback. Česko hledá písničku jste vyhrál se svojí písní Mamut a také jste nějakou chvíli spolupracoval na scénáři Comebacku. Řekněte mi, co tyhle dvě neuvěřitelně rozdílné zkušenosti přinesly písničkáři Xindlovi X?
Popravdě řečeno – ani jedna z těchto zkušeností mne coby písničkáře nijak neovlivnila. Snad jen, že při ČHP jsem si potvrdil, že můžete uspět, i když si děláte věci po svém a ne tak, jak se od vás očekává. Comeback mi potvrdil, že to platí nejen v hudbě, ale i v televizní tvorbě. Když jsme začínali, málokdo by tehdy uvěřil, že se v Čechách dá natočit sitcom a že může být takhle úspěšný. Naštěstí se ukázalo, že plavat proti proudu se vyplácí.
Všímal jste si reakcí na seriál Comeback? Jste spokojený s tím, jak nakonec dopadl?
Ač jsem měl původně v plánu sedět v době startu seriálu v jednom kuse na netu a sledovat, co kdo píše, nakonec jsem místo toho objížděl republiku s kytarou a nestihl jsem se ani na výsledek své práce dívat. Naštěstí reakce lidí se i tak nedaly přehlédnout. Sice jsem viděl jen pár dílů, ale z toho mála, co jsem viděl, mám velkou radost. Myslím, že se nám povedlo dokázat, že populární domácí rčení „to je blbý, to se bude líbit“ neplatí, a že sledovanost může mít i seriál, který není úplně debilní. Škoda jen, že české produkce stále věří tomu, že „i za málo peněz se dá udělat hodně muziky“. Dokud tento mýtus bude panovat, české seriály nikdy nebudou mít šanci vyrovnat se těm zahraničním.
Prohlásil jste, že Vaše písničky jsou takovou antireklamou na konzumní způsob života. Jak se tento postoj srovnával s Vaší prací v reklamní agentuře? Neměl jste problém s tím sám konzum propagovat?
Právě tak moje písničky vznikaly. Když člověk celý den sedí u počítače a vymýšlí slogany, kterými by tu dnešní realitu co nejlépe nalakoval na růžovo, napadá ho samozřejmě i spousta antisloganů. A pak stačí ty antislogany pospojovat, zhudebnit … a Xindlovy auto-protest-songy jsou na světě.
Poměrně často říkáte, že sám Ondřej Ládek žije konzumním způsobem. Neuvažoval jste o tom, že byste se, jako správný příklad pro společnost, z tohoto způsobu života vymanil?
Původně jsem naopak uvažoval o tom, že půjdu negativním příkladem a stanu se tím nejkonzumnějším člověkem na světě – ať se na tom příkladu může každý přesvědčit, jaký to je hnus. Ale moc se mi to nedaří. Dokonce na sobě pozoruju poslední dobou určitou dekonzumizaci. Naštěstí to nejde zas tak rychle – takže než změním pseudonym a začnu zpívat o lásce a o Bohu ještě nějakou chvíli potrvá.
Myslíte si, že svými písničkami společnost nějak ovlivňujete? Přinášíte jí tím něco? Nebo jenom vytváříte dobrou hudbu s dobrými texty, které pobaví, osloví, ale tím to skončí?
Nejdůležitější pro mě je, aby ty texty bavily mě. Věřím, že když budou bavit mě, najdou se i další lidé, které pobaví. A taky se snažím psát o tématech, které mě pálí – a stejně tak věřím, že je dost lidí, kteří se zamýšlí nad stejnými věcmi, a proto k nim ty texty promlouvají. Rozhodně nepřináším nějaký recept na život. Je to jen reflexe života mého a lidí z mého okolí.
Byl jste jeden z hlavních hostů na megakoncertu Proti rasismu v rámci 7.ročníku festivalu Modré dny. Je pro vás účast na takovém festivalu, který vyjadřuje konkrétní postoj k zásadnímu společenskému tématu, něčím zavazujícím?
Vyjadřování konkrétního postoje je mi celkem ukradené. Nechci nikomu podsouvat, co si má myslet. Spíš doufám, že festival umožní lidem hlubší vhled do této problematiky, pomůže získat nové informace a podnítí k přemýšlení. To se tedy spíš může stát v rámci výstav a dalšího doprovodného programu. Já a ostatní kapely jsme spíš taková volavka, co k tomu programu snad přitáhne lidi. Škoda jen, že se toho festivalu neúčastní Dan Landa. Zrovna ten by mohl přitáhnout posluchače, kteří by se nad problematikou rasismu měli zamyslet a svůj pohled trochu přehodnotit.
Připravujete nové CD a bude ještě letos?
Nové CD připravuju, ale letos určitě ještě nebude. Písní už mám sice naskládáno dost, ale ještě se musí zaranžovat, nazkoušet … a až potom se můžeme pustit do nahrávání. Takže máme před sebou s klukama z kapely a s producentem Honzou Ponocným spoustu práce. Pokud vše půjde podle plánu, mohlo by být na jaře natočeno, ale také je možné, že s deskou vyrukujeme až na podzim.
Rád si hrajete se slovy a slovními hříčkami, řekla bych, že jste v tom mistr a na vašich textech je to znát. Co se Vám vybaví u slovního spojení „identifikační náramky“ a v jakém spojení byste to použil? Nebojte, nebudeme cenzurovat!
Identifikační náramky nejsou nic pro mne, protože já se hned tak s něčím neidentifikuji, natož pak náramně. Na druhou stranu je asi pořád lepší dávat návštěvníkům akcí náramky, než jim čmárat na ruku, razítkovat je nebo jim vypalovat cejch. I když to by vlastně zrovna u festivalu zabývajícím se tematikou rasismu mohlo vyvolat zajímavé reakce v tisku…